Érečka

Moje úhledné komínky časopisů RC-modely, RC Revue a MODEL HOBBY magazín se občas  promění v hromady bez ladu a skladu naházených časopisů.  To pak už jenom odevzdaně přihlížím jak moje dětí obkreslují na pauzák tvary vybraných házedel a nebo vystřelovacích polomaket. Mají už do zásoby nachystáno tolik šablonek tvarů křídel, trupů, výškovek a směrovek, že by na to padly všechny moje zásoby balsy.

Naoko hudruju, ale na druhou stranu jsem docela rád :-)

Zhruba takhle to vypadá u nás v kuchyni, když už jsou šablonky vystřihnuty a začíná se řezat a brousit. Do mé panelákové dílny o rozměrech 1,6 x 1,6 m by jsme se nevešli, a tak nezbývá než přenést jenom pracovní desku z laťovky a smířit se s množstvím balsového prachu...

Všimněte si, že jakékoliv poučování ohledně šetření materiálem se vytrvale míjí účinkem. Zásadně načínají balsová prkénka od prostředka.  Nejhorší je, když "érečko" v časopise publikuje nějaký šílenec, který má vše vzorně nabarveno, označeno, polepeno obtisky a tak. Dost dlouho jsem odolával s tím, že správné éro má barvu balsy a když proužek, tak jen z barevného papíru. 

V jedné slabé chvilce jsem svolil, že poslední výtvory nabarvíme. I zakoupili jsme barvičky AGAMA. Po konstatování, že tohle množství barvy by proletělo mou stříkací pistolí za pár vteřin, jsem se jal shánět fixírku. Asi jsem zaspal dobu. V několika obchodech jsem byl dotázán, co že to ta fixírka vlastně je, a že to vživotě neviděli, natož aby to měli... Nakonec jsem si fixírku vyrobil sám ze dvou trubiček, tenkého měděného plechu a šroubku s matičkou. Jako za totáče... Aby jsme mohli éra nazdobit, půjčil mi jeden kolega z práce, který se zabývá kity, krabici zbylých obtisků.

Fixírka fungovala, obtisky jsme nějaké našli (ikdyž o autentičnosti markingu toho Mustanga dosti pochybuji) a takto vypadá výsledek naší práce: