Su-31 2,44 m, Reichard Modelsport

 Technická data:

rozpětí:

2440 mm

délka:

2060 mm

hmotnost:

10,7 kg

ovládané funkce:

S+V(2 serva)+K(2 serva)+M+sytič+vlečný háček

motor:

MVVS 58 IFS

vrtule:

Mejzlik 24/10

cena stavebnice:

18399,- Kč

mé hodnocení:

Konstrukce:

Model je smíšené konstrukce – trup je laminátový, častečně sendvičový (skelná tkanina – tenký PS – skelná tkanina), křídla mají jádro z PS, potažené balsou a vyztužené prosycenou skelnou tkaninou, ocasní plochy byly v mé stavebnici konstrukční. Přestože se jedná dle podkladů výrobce Reichard Modelsport o stavebnici ARF, je třeba při stavbě poměrně dost zapřemýšlet a vyrobit vlastní vestavbu trupu a motorový domek.

Fotografie:

su31c

Úvod:

Model Su-31 použivám jako vlečná pro větší modely větroňů. Samozřejmě s ním v rámci možností i akrobatím. Jedná se o víceméně universální model, bez ambicí na 3D létání. Model jsem z důvodu nešťastné havárie na akci Jet Over Czech 2008 vlastně stavěl 2x (došlo k uvolnění „bimbátka“ v nádrži a k zastavení motoru v počátku vertikálního stoupání v souvratu, kdy už se mi model potlačením nepodařilo rozjet na rychlost, která by umožnila vybrat klesání...).

Díky tomu jsem nakonec vestaby trupu namaloval v AutoCADu a druhý, opravený exemplář má tyto vestavby vyfrézované na CNC fréze (tímto děkuji kamarádům z firmy Jetarrows s.r.o. za rychlou pomoc :-).

prepazky

Stavba

Model jsem oproti klasické koncepci výrobce dosti upravil, protože jsem chtěl použít poměrně lehký motor MVVS 58 IFS (oproti 80-tkám). Proto jsem přesunul veškeré těžší věci, vč. serv ihned za motorovou přepážku. Použil jsem poměrně těžké baterky a serva výškovky jsem z důvodu spolehlivosti zase zabudoval přímo do výškovky. Celá odlišnost je v tom, že jsem udělal ihned za motorovou přepážkou do trupu velký „instalační“ otvor, který je olemován uhlíkovým rowingem a současně je při provozu modelu celý překrytý haubnou. Mohl jsem tak velké „směrovkové“ servo a servo vlečného háčku umístit více dopředu.  Štěrbiny pro výstup vzduchu z haubny jsem oproti originální verzi stavebnice vyfrézoval jak do samotné haubny, tak i do trupu. Došlo takl k zeslabení přední části trupu, což jsem kompenzoval bohatými výztuhami uhlíkovým rowingem. Více je vidět na následujících fotografiích:

su31a su31b 

Model řídím vysílačem FUTABA T12 FG s modelem 2,4 GHz FASST T-14. Používám přijímač R6014 FS a vlastní rozvodnou desku, napájenou dvěma pětičlánky NiCd. Před prvním startem jsem při různém stupni nabití/vybití baterek ověřil, že serva 6 x Graupner C5077, 1 x HS 805 BB a 3 x HS 645 MG nemají problém s nižší úrovní impulzů použitého přijímače.

Létání:

Model jsem zalétával 2x. Při tom druhém (po opravě) jsem se docela dost nazlobil s motorem MVVS 58 IFS. Není na vině přímo motor, který je naopak velmi výkonný a perfektně zpracovaný. Jen ve stručnosti:

·         Pokud Vám motor nechytne z jiného důvodu, nežli toho, že je motor „suchý“ (tj. třeba naopak kvůli ulití), automatické ovládání sytiče Vám spolehlivě motor dál ulije tak, že dojde až k zaplavení svíčky palivem.

·         Pokud necháte na páce klapky sytiče pružinku, kterou tam dodává výrobce a současně pokud použijete automatické ovládání sytiče zapalováním, budete mít velký problém s nasátím paliva před spuštěním motoru. Zapalování totiž napájí servo sytiče pouze v okamžiku, kdy přestavuje polohu klapky. Po přestavení odpojí servo od napájení a impulsů. V mém případě překonávala pružina mechanický odpor serva a přestože došlo automaticky k uzavření klapky pro nasátí paliva, klapka se po chvilce zase pootevřela silou pružiny a motor nestačil nasát palivo při následujících protočeních.

·         Motor na zemi běžel naprosto spolehlivě a s vrtulí 24/10 dosahoval 6700 ot/min. Nádherně reagoval na plyn. Stačilo ale odstartovat a motor začal tarokovat, vůbec nereagoval na plyn a nakonec zhasnul. Nádherně jsem natrénoval „nouzáky“. Pravděpodobně docházelo k natlakování prostoru trupu při letu a rozhození množství vzduchu a paliva v karburátoru (na zemi závisel tlak vzduchu v místě karburátoru jen na otáčkách vrtule, za letu však hlavně na samotné rychlosti letu. Pomohlo až vysochání velkého otvoru v zadní části trupu pro vyvedení vzduchu.

Problémy s automatickým sytičem jsem nakonec vyřešil tak, že jsem servo sytiče zastrčil do volné zásuvky přijímače a servo ovládám rádiem. Motor chytá naprosto spolehlivě po dvou protočeních se zavřenou klapkou a vypnutým zapalováním hned na 1. pokus.

Model létá velmi dobře a doufám, že po počáteční porci smůly mi už bude dělat jen radost... A nejenom mně, ale i kamarádům s velkými modely větroňů bez elektropohonu :-)

su31e su31f su31d