Moje RC modely 

Nejsem nějak moc aktivní modelář, přesto nám v současné době už trochu Nerudovský  problém "kam s ním". Takhle vypadají skříně v naší ložnici:

Snad jako každý jsem nejprve jako dítě školou povinné stavěl volné modely. Pamatuji si mlhavě na takové větší házedlo Ray (pak kde Hacker chodí na ty názvy ...), větroň Picolo, gumáček Letov Š- 239, A-jedničky Dana a Tom, A-trojky Junior, Favorit a Tintítko (to mi ulétlo hned při prvním soutěžním letu na závodech v Křižanově), A-dvojku Saper 13...

Už odmalička  jsem prohlížel mým tátou náhodně koupené časopisy Modelář. Později jsem Modeláře odebíral a  donekonečna pročítal. Někdy na průmyslovce jsem postavil první rádiem řízené letadlo, a to motoráka - Belanca Citabria na motor 1,5 ccm podle plánu J. Fary. Oproti plánu jsem měl pouze navíc řízenou výškovku. Na svou první RC soupravu (když nepočítám různé amatérské bastly) jsem si vydělal na brigádách a třeba jenom shánění serv mi zabralo více než rok. Nakonec jsem koupil Modelu 4AM27, 2 serva Tesla ST1, baterky Bateria Slaný NiCd451, vše namontoval do Citabrie a vyzbrojen pouze teoretickými poznatky z pročítání Modelářů jsem vyrazil zalétávat a zároveň se učit lítat. Chytře jsem si pro 1. let vybral polní cestu nad vysokou mezí, kde pod mezí bylo pole se vzrostlým obilím. Šel jsem na to sám, protože jsem tenkrát znal jenom samé modeláře - volňáskáře. Snad několik hodin jsem se trápil s novým motorem  MVVS 1,5 D (který jsem předtím stejně strastiplně zaběhl ve stojánku), nezbytná zkouška dosahu a model jsem odhodil nad obilí. Díky výborným vlastnostem Citabrie jsem to tenkrát nerozbil a po několika startech jsem model už dokázal směrovat i tam kam jsem chtěl. Přistával jsem napřed do pole, později i na tu polní cestu. Citabria  mi vydržela poměrně dlouho - až do prváku na VUT Brno. Nakonec se jí při přemetu utrhlo křídlo, jehož uchycení na vrcholu fólií prosklené kabiny nebylo na takové věci dimenzováno. Zbylo mi jenom rádio, motor a křídlo. A taky jedna nepovedená fotka.

Na výšce jsem zjistil, že můj dlouholetý spolužák z průmyslovky Jara Opat (chodil do vedlejší třídy) má stejné zájmy a tak jsme začali spolu jezdit lítat na Medlánky. Zároveň jsme oba začali chodit do RC modelklubu Brno, kde jsme poznali výbornou partu kamarádů.

Po Citabrii jsem si postavil cvičného hornoplošníka Adam na motor MVVS 2,5 GFR, u kterého jsem oproti plánu zmenšil vzepětí a udělal poměrně hluboká křidélka. Protože měl tříkolový podvozek, byl velký a lehký, naučil jsem se s ním konečně pořádně startovat a hlavně přistávat ("vycepovali" mě kámoši z klubu - dík Silvo). Na té dvaapůlce jsem měl novinku - amatérsky vyrobený výfuk Magic Mufler podle náčrtku v Modeláři. Později se mi nedostávalo výkonu a v Adamovi se ocitla další novinka - motor MVVS 3,5 GFS. Nakonec Adam skončil na uklepaný drát od potenciometru výškovkového serva ACOMS AS-5. Jako nouzovku jsem dostavěl nový trup na kdysi odložený větroň Junior ze stavebnice Modela, kde byla řízena směrovka a nově také plovoucí výškovka. Junior sloužil do té doby, než mi ho jeden nejmenovaný kamarád rozbil.

Mezitím jsem postavil větroň RC V-2 podle vlastního návrhu, který dostal jmého Cheeky Spirit. Měl profil E-387 (E-174), rozpětí 2,85 m a lítal výborně. Objezdili jsme spolu nějaké soutěže RC-V2 (jezdil jsem s kamarády autem a nebo i sám na motorce) a byl jsem s ním také poprvé na soustředění RC klubu v Tatrách. Cheeky Spirit  utrpěl řadu šrámů, každé ucho měl ulomené snad pětkrát, ale lítal pořád perfektně. Dokonce naučil první návyky létání i pár mých kamarádů. Mám ho dodnes, akorát že jsem z křídel začal sundávat papírový potah, že ho jako znova potáhnu, ale pro velkou pracnost jsem to nikdy nedodělal. V tu dobu začínal modelařit i můj další kamarád a dlouholetý spolužák z průmyslovky a výšky Roman Kolbábek (alias Kolbiš, viz jeho stránky). Hádejte proč jeho prvním vlastním motorákem byl Žako (zvětšená Citabria) a kdo mu občas zalítával éra a hrabal do řízení při prvních krizovkách. Kolbiš je typickým případem, kdy žák přeroste učitele :-)))

Pro další soustředění v Tatrách jsme s Jarou Opatem vyrobili v rekordním čase snad 14-ti dní nové svaháky - můj Spirit a Jarův Gigant. Obě éra (na obrázku Spirit nalevo, Gigant napravo - měl hloubku křídla u kořene 320 mm ! ) v Tatrách létaly, ikdyž bez barvy. Později jsem udělal podobných svaháků celou řadu, ale Spirita mám do dnes. Občas protáhnu staříka na svazích Dlouhých Strání v Jeseníkách...

Z dalších modelů jsem měl rád Silvíka. To byl upravený Klaun podle plánu v Modeláři. Oproti plánu měl dvoukolový duralový podvozek a změněný trup s kabinou a nadstavbou na hřbetu. Vypadal jako moderní středoplošníky. Protože měl zajímavě geometricky a aerodynamicky křížené křídlo, byl malý a lehký a slušně přemotorovaný Brněnskou třiapůlkou, dokázal letět dost rychle, ale taky hodně pomalu. Zalétal mi ho tenkrát Silva Kouřil a tak vzniklo i to jméno... Silvík přežil hodně krizovek, ale nakonec skončil na uklepaný drát od potenciometru křidélkového serva ACOMS AS-5. Až potom jsem vyměnil pevné dráty od potenciometru za lanka u obou mých serv ACOMS. Dodnes slouží jedno v lodičce a druhé ve Spiritovi vyhazuje brzdící padák.

Občas jsem zaexperimentoval a vyrobil třeba malou deltu z polystyrenu, která měla 3 směrovky a motor MVVS 3,5. Lítala výborně až do té doby, než jsem přitáhnul v nízkém průletu na zádech :-)) Rozestavěl jsem taky maketu Liberty Sport, kterou nemám hotovou dodnes a pár dalších letadel.

Když jsem se vrátil z vojny, pohltilo mne zaměstnání a později rodina, takže jsem měl asi šestiletou přestávku, kdy jsem jenom občas vylítl se staříkama a nic nestavěl. K aktivnější modelařině jsem se vrátil až v roce 1999, když jsem nakoupil výbavu na elektrolet a postavil ze stavebnice JP models rychlou dvoumetrovku Ion. Můj Ion se tak stal základem pro vznik Ionománie v RC modelklubu Brno. Dneska kdo z Brněnských modelářů nemá Iona - je společensky znemožněn :-))) V roce 2002 to vyvrcholilo na soustředění klubu v Jeseníkách ve vyhlášení historicky prvního ročníku mistrovství světa v Ionování - viz odkaz zde.

Z dalších modelů mám park fly Nora, který nám donesl Ježíšek za účelem výuky létání dětí. Nora létá velmi dobře, je stabilní, akorát výkon motoru občas pochybí.

V roce 2003 jsem dodělal akrobata na motor MVVS 10 GFS. Díky němu jsem udělal pokroky v létání akrobacie. Dal jsem mu jméno Dail. Protože jsem hledal jméno krátké (kdybych to na něj chtěl někdy napsat) a proto, že jsem dlouho nemohl na žádné jméno přijít, inspiroval jsem se nakonec Kolbišovým Chipem.

V roce 2005 jsem si pořídil ARF stavebnici modelu EDGE 540. Jedná se o akrobatický model s motorem 25 ccm, který zalétne prakticky všechny klasické obraty a také některé 3D obraty.

Pro polétání na zahradě u domu jsem si pořídil malého EPP dvojplošníka SEVERE 3D se stříďáčkem PYTHON 100 a tříčlánkem lipolek.

V roce 2006 jsem od klubového kolegy Aleše dostal torzo svahového speciálu Sting po těžké havárii - poškozené uši, trup s několika šrámy a tři poničené motýlkové ocasní plochy. Přilepil jsem laminovací pryskyřicí LETOXIT odlepený nosník "uší" k sendvičovým potahům. Z balsy jsem "dosochal" chybějící části uší a poté tyto části přelaminoval a dotmelil pryskyřicí s mikrobalony. Ze dvou poškozených "motýlů" jsem udělal jeden celý. Šrámy na trupu jsem opět zaplnil pryskyřicí s mikrobalony. Vše nakonec několikrát vybrousil, několikrát nastříkal plničem, zase několikrát přebrousil pod vodou a nakonec přestříkal, opět přebrousil pod vodou a nakonec vyleštil. Nový střed křídla jsem koupil od výrobce Stinga - Václava Vojtíška. Byl vcelku levný a tak jsem se smířil s tím, že má jinou barvu a má několik vzhledových vad. To jsem vyřešil následovně: Odbrousil jsem bílou barvu z horní strany středu, nastříkal jí plničem a po vybroušení pod vodou ji nastříkal na žluto. Celý střed jsem pak z obou stran vyleštil. Do křídla jsem instaloval čtyři serva HS-125 MG, do trupu dvě serva HS-225 BB, přijímač Futaba R-138 DF a čtyřčlánek NiMh 1600 mAh. Stinga řídím vysílačem Futaba FX-18. Jak Sting po opravě vypadá můžete vidět na této fotografii.

Pro syna Aleše, kterému přestala vyhovovat Nora (prý hrozná nuda) jsme spolu postavili jednoduchého "šoka na ven" DIABLO. Model je celý z tenkého extrudovaného polystyrenu (Climapor 6 mm a 3 mm). Drak modelu byl velmi levný a po haváriích lze model snadno obnovit prostou záměnou poškozených dílů za nové, které lze vyříznout z Climaporu během pár minut - takže ideální pro nácvik akrobacie. Musím říct, že létá mnohem lépe, než třeba SEVERE 3D. Lahůdkou jsou stabilní dlouhé a velmi nízké nožové lety.

Prozatím mým největším modelem je Su-31 ze stavebnice Reichard Modelsport, který používám pro vlekání modelů větroňů a pro akrobacii. Zanedlouho to ale přestane být pravdou, protože chystaný Edge 540 na motor MVVS 80 IFS bude mít rozpětí křídla větší ještě o dalších 13 cm.

Pro běžné létání jsem si dále pořídil skladný 3D elektroakrobat Edge 540T od Hyperionu.

Bitvy o Brněnskou přehradu jsem se v roce 2008 zúčastnil s modelem F4U-1 Corsair od Alfamodel.

Na stránce Mé projekty jsem napsal něco málo o tom, co bych chtěl postavit v nedaleké, ale i hodně vzdálené budoucnosti. Na stránce Loďky je pár informací o velmi jednoduchých loďkách, se kterými občas v létě jezdí mé děti.